Vzluha

Vzluhy jsou samotářští noční okřídlení tvorové. Když letí vzduchem, připomínají utržené netopýří křídlo z černého sametu, které se zmítá ve větru.
Přes podivnost svého pohybu jsou však vzluhy ve vzduchu velini mrštné. Vzluhu lze spatřit zřídka, protože, jak již bylo řečeno, jsou jednak samotářské a navíc se jedná o noční tvory. Snad jen někdy za úplňku mohou dobrodruzi nad hvozdem spatřit vzdálený cár tmy, který se vydal sát nektar nočních květů...
Kdysi prý byly vzluhy početnější, avšak většinou vyhynuly. Důvod je prostý. Vzluhy jsou přitahovány inteligencí tak jako můry zářící svící. Jak mile v noci spatří z oblohy nějakého spícího inteligentního tvora (a "záře' jeho inteligence ji přitáhne na dálku), okamžitě na něj psychicky zaútočí. Je to past Int 5 - vítězství člověka/vítězství vzluhy. Pokud vzluha zvítězí, vysaje za každé dva body o které padlo postavě méně, než byla velikost pasti, zmíněnému tvorovi jeden poslední den vzpomínek. Bytost se ráno probudí a zjistí, že si nepamatuje, jak se na místě spánku ocitla. Podle výše vítězství vzluhy přišla o jeden či více dnů vzpomínek a pamatuje si jen to, co bylo před nimi. Jelikož jsou vzluhy vzácné, domnívá se většinou, že byla nějak očarována. Vzluha se na bytost nalepí a útočí na ni každou další noc (je schopna pouze jednoho pokusu). Přes den spí svinuta někde v dutině stromu a po setmění pro ni není problém znovu svou obět najít.
Pokud člověk zvítězí, je to většinou Pyrrhovo vítězství. Vzluha je totiž donucena ze své mysli "vyzvrátit" nějaké vzpomínky, které dříve ukořistila, a předat je paměti vítěze. Pokud byl objekt útoku dříve poražen, bude se jednat o jeho vzpomínky a jako zázrakem se mu náhle vrátí paměti. Jinak záleží na okolnostech - mohou to být vzpomínky někoho z družiny nebo kohokoli cizího, pokud je vzluha nenasycena, tak vzpomínky nějakého lesního zvířete (jimiž vzluhy v pustinách nepohrdnou) či vzluhy samé. Získáné vzpomínky se tvorovi vklíní do jeho vlastních, takže může získat dojem, že trpí schizofrenií nebo lykantropií. V nejlepším případě, pokud padlo postavě stejně, jako byla past, bude mít matný pocit, že v noci létala, což nemusí být samo o sobě nepříjemné. Poražená vzluha se však nevzdává - zář inteligence ji láká příliš silně.
Vzluha vždy přesedlává na inteligentnější jedince, čímž se však zákonitě časem zcela vyčerpá (když narazí na někoho s přílišnou inteligencí).